Ondřej Kučera *1975 – † 2024

Tato záložka je určena Ondrovi jako poděkování. Byl to člověk, který si zaslouží, aby se na něj nezapomnělo. Připravte se na stručný příběh včetně tragického konce.

Narodil se 28.3. stejně jako Jan Amos Komenský. Měli hodně společného, oba byli učitelé. Rád se vzdělával, rád zkoušel vše nové a ničeho se nebál. Snad jen smrti. Rád přednášel a své myšlenky a nápady měnil ve skutečnost. Rozdával nevyžádané rady a ve vztahu byl velmi dominantní.  Celý život se snažil o dokonalost. Byl to megaloman, perfekcionista a hnidopich, ale zároveň milující muž a tatínek. Mě a děti miloval celým svým srdcem a krom kritiky nás zároveň zahrnoval nehynoucí láskou. Milovaly ho i obě mé děti, na jejichž výrobě se nepodílel, ale vždy se k nim choval jako k vlastním. Prožila jsem s ním necelých 10 let a jsem za to vděčná. V roce 2021 se nám narodila Eliška, která pro něj byla vším. Lepšího tatínka si vybrat nemohla.    

Do realit se zamiloval kolem roku 2012, kdy se rozhodl pro karieru realitního makléře. Ve svém oboru patřil k těm nejlepším. Byl tím téměř posedlý. Úzce spolupracoval s Janem Humhalem, který byl zároveň i jeho blízký přítel z dětství. Posunuli spolu vpřed metodu prodeje „soutěž o nejlepší nabídku“, neboli realitní aukce. Ondřej lítal v oblacích a Honza byl ten, kdo ho vracel zpátky na zem. Proto spolu tvořili ideální pár. Jeho komunikační schopnosti byly výjimečné. Zvládl vyřešit téměř každou situaci. Poslední dva roky si vzal pod křídlo Michala Šimáka, který byl realitami do té doby nepolíbený. Předal mu zkušenosti, nápady a hlavně nadšení. Vychoval z něj dalšího makléře, který může chodit po světě a být na svou práci hrdý.

V roce 2003 mu byl zjištěn zhoubný melanom, znaménko bylo vyjmuto a následujících 20 let chodil na kontroly. Celou dobu rakovina spala a čekala na příležitost. V letech 2021 – 2023, kdy prodělal boreliózu, covid a očkování na covid, se chopila příležitosti díky oslabené imunitě a začala bujet. Metastázy se rozšířily do sleziny, plic a zejména mozku. V listopadu 2023 prodělal EPI záchvat grand mal, díky kterému se mohlo toto IV. stadium diagnostikovat. Podstoupil biologickou léčbu, kterou nezvládl, a proto byla nahrazena léčbou cílenou. Od ledna do června 2024 pracoval v rámci svých možností. Byl velmi statečný a práce pro něj byla zároveň únikem od reality. Nikdy se nevzdával, i když musel vytrpět spoustu nežádoucích účinků. V červenci se jeho stav začal zhoršovat a bolest hlavy začala být nesnesitelná. V srpnu bylo zjištěno, že se rakovinové buňky dostaly do mozkomíšního moku, a s tím zmizela i šance na uzdravení. Posledních 14 dní života strávil na JIP na morfiu v nedůstojné pozici kojence. Nicméně statečně bojoval do poslední chvíle. Přestože mozek byl zaměstnán morfiem, a s ním spojenými halucinacemi a trpaslíky, ve světlých okamžicích komunikoval a dokázali jsme v tom emocionálním bahnu najít i trochu humoru. Dne 9.9. k večeru jsem se s ním rozloučila, zahrnula ho láskou a poslala ho pryč, mezi andělíčky. Dne 10.9. v 5.50h zemřel.  

Byl to skvělý a pro mě osudový chlap. Jsem ráda, že jsem s ním mohla strávit část svého života. Náš vztah nebyl vždy zalitý sluncem, ale pouto lásky bylo pevné do posledního dne. Díky Ondrovi jsem poznala i spoustu přátel, kteří mi v posledních týdnech pomohli hlavně tím, že mi byli na blízku a byli pro mě pevným bodem v tom celém chaosu. Mé obrovské díky si zaslouží: Ladislav Hintnaus, Jan Humhal, Michal Šimák a v neposlední řadě můj exmanžel Daniel Čadek s Katkou.      

.........odpočívej v pokoji……..

Miroslava Čadková